Odešel náš Bedy, Beďánek. Jméno dostal od mé dcery Marušky, když dostal jako miminko na krk béžovou stužku. Byl prvním žíhaným skotem, který se narodil v chovatelské stanici. Byl to skoťák jako řemen, milující lidi, nekompromisní ke psům. Když naše holky háraly, spustil 3 dny nekončící árie. Byl velmi oblíbený mezi mladými handlerkami, se kterými se umístil na nejvyšším místě v soutěžích. Měl úžasný pohyb, výstavy s ním byly radost, vždy si byl vědom, že jde o vše. To mu vyneslo i nejvyšší ocenění rozhodčích specialistů, když jej ocenili poctami nejvyššími BIS 1 teriér a BIS 1 nízkonohý teriér na Speciální výstavě v Německu.
Titul res Europa Sieger VDH v Německu se neobešel bez pikantností v podobě smradlavého obalu, který na sebe nabalil na jednom odpočívadle v Německu, kde se vyválel při venčení večer před výstavou. Ten strašný odér se nepodařilo přebít ani mácháním Bedyho v mrňavém umyvadle na hotelu. Spát v jedné místnosti s ním bylo nemyslitelné.... druhý den jsme nastupovali ve tvrdé konkurenci, kde se předvedl ve své nejlepší formě, tlemila jsem se na rozhodčí a modlila se, aby rozhodčí nevznesl dotaz "proč ten pes tak strašně smrdí". Naplnilo se vrchovatě rčení "Pokakané štěstí". Bedy byl oceněn krásným posudkem a já byla šťastná jako blecha. Beďánek si užíval života 12 let a 2 dny, aby se ráno 15. srpna 2025 v 8 hodin rozhodnul, že je čas odejít. Tak odešel. S noblesou jemu vlastní.
